Osobní názory a postřehy paralympijského vítěze a mistra světa, atleta – Martina Němce z LPH v Pekingu. Jednoduše řečeno – přečtěte si Martinův DENÍK!
Díl 24. Epický epilog
Novou Velkou zeď postavili Ciňané tady v Pekingu v průběhu olympijských a paralympijských her. Odhadem stovky kilometrů bílých plotů a plůtků oddělují obyčejné smrtelníky od těch, kteří jsou akreditováni a jimž byly zrentgenovány batohy a odebrány nápoje. Když se chcete dostat přes olympijský areál, nesmíte nejkratší cestou z bodu A, do bodu B. Musíte přes checkpoint. Ačkoli to k tomu nejbližšímu může být i pár kilometrů.
Včera večer probíhal závěrečný ceremoniál a šestiproudovky v okolí Olympic Greenu byly uzavřeny pro osobní dopravu. Zrovna jsme se s Alici vraceli z výletu na Velkou čínskou zeď, kam nás vyvezl Jaromír se svou domorodou sekretářkou. Ukázalo se, že důležité jsou tři věci. Akreditačka, která funguje jako kouzelná karta, čínsky mluvící osoba ve voze a slušně vypadající auto.
Obyčejná auta trčela v zácpách v postranních ulicích, my zajeli k policistům, střežícím vstup na dálnici, ukázali akreditačku, prohodili slovo a už jsme frčeli stříbrným mercedesem po prázdném městském okruhu. Předjeli jsme černé auto ozdobené španělskou vlajkou, španělský velvyslanec zřejmě spěchal na zakončení, a dorazili k Ptačímu hnízdu akorát na splendidní ohňostroj.
Pekingská paralympiáda je tedy definitivně minulostí. Pořadí národů suverénně ovládli domácí. Číňani mají dvojnásobek medailí, než druzí Britové. Česká republika drží velice pěkné 16. místo. Co se týče rankingu atletiky, bohužel jsme propadli až na šestatřicítku.
Veliký úspěch (kromě bronzu z družstev samozřejmě) zaznamenala Markéta Sidková, která byla druhým největším počtem hlasů zvolena do Rady sportovců IPC. Pro naše blaho bude pracovat minimálně 4 roky. Výkonné grémium ČPV má dostatek času, aby mohlo změnit stanovy a splnit doporučení IPC, aby členové Rady byli začleněni do řídících složek svých národních výborů.
Moje fungování v Radě sportovců technicky skončilo závěrečným ceremoniálem. Během her jsem dostal nabídku dělat zástupce handicapovaných sportovců v antidopingovém výboru. Odmítl jsem, jelikož si myslím, že by místo mělo být obsazeno někým, s aspoň minimálními medicínskými zkušenostmi.
Skončila XIII. letní paralympiáda, skončila má práce v Radě sportovců Mezinárodního paralympijského výboru, a končí i zpravodajství, které z Číny píšu. Děkuji všem, které moje grafománie neznechutila a sledovali paralympijské hry mýma očima. Rovněž děkuji těm, kteří nám nechali vzkaz v ChatBoxu napravo.
Český paralympijský tým přiletí v pátek 19. září kolem 18. hodiny na staré ruzyňské letiště.
Díl 23. Peking končí
Třináctá letní paralympiáda se pomalu chýlí ke konci. V paralympijské vesnici postávají kosmopolitní hloučky, čendžuje se oblečení, odznaky a další suvenýry i zboží. Dobrovolníci už nevypadají tak striktně, spíš se snaží získat na poslední chvíli nějaký ten pin. Alici v press centru přestává fungovat připojení k internetu.
Na druhém patře českého panaláku jsou všude kusy koz, tašky od Hi-Tecu, OK Bagu a modré kufry. Na stole Rosťova kytka ke včerejší medaili a týden staré kuo-lon-kvo, které jsem dostal od Jany Kuncové a neodhodlal se načít. Po zemi útržky startovních čísel, disky, oblečení, dráty, upínací popruhy a kladivo. Mezi tím vším jezdí Eva Kacanu jako motorová myš, a organizuje, co pošleme cargem, a co se vejde do letadla.
Doktorka ITO Iva Machova musela jet ve čtyři ráno připravovat trať paralympijského maratonu, kterým vyvrcholí atletické soutěžení. Většina české výpravy si dopoledne vyrazila na výlet k Velké čínské zdi. Večer závěrečný ceremoniál a je šmytec.
Good bye Beijing. Hello London.
Včera jsme ve výtahu na stadionu potkali britského kuželkáře Richarda Schabela. Je na svých čtvrtých hrách a chystá se jeste na jedny. Logicky. Čínští organizátoři podle něj nasadili hodně vysokou laťku a Londýn se bude za čtyři roky muset hodně snažit.
Díl 22. Pokoj 3B
Bydlíme s Rosťou na 2. patře domu, který obývá česká paralympijská výprava. Na pokoji označeném 3B. Teprve dneska jsme zjistili, co tenhle kód znamená. Tři bronzové medaile. Kdybych to věděl předem, tolik bych se nestresoval.
Rosťa dopoledne vybojoval svou druhou bronzovou medaili na hrách. Ale jak! Kdyz jej Brit Stephens v užším finále odsunul na čtvrtou příčku, Rosťa zabojoval, a za našeho vytrvalého skandování „Kajo! Kajo!“ poslal kopí až na neuvěřitelných 39.85 m. Takový skluzy… Rázem poskočil na první příčku. Po Rosťovi šel na řadu ještě egyptský vousáč Elattar. Ten by si snad urval rameno, než by se spokojil s třetí příčkou. Rosťu svým posledním pokusem bohužel přehodil. Stejně tak Iránec Mirzaei, konečný vítěz celého závodu.
Během Rosťova oštěpu, ve kterém obhájil třetí místo z Atén, proběhly medailové ceremoniály včerejších večerních finále. Nejprve Jenda Vaněk a potom já jsme dostali bronzové placky. Ta moje je už nějaká použita a odřená. Ceremoniál pro mě měl smutný podtón. Ne krz tu vadu na kráse. Polák Smorszczewski se mi svěřil, ze končí kariéru a jde si pro poslední medaili. Duvod? Co jineho, než koeficienty.
Aleš Kisý měl v kouli sloučených kategorií F53/54 slušnou šanci na bronzovou a dokonce snad i na stříbrnou příčku. V souladu s pravidly si musel posunout vrhačskou konstrukci o 15 centimetrů zpět, kvůli propružení ručky. Na třetí místo Kisákovi chyběly 4 centimetry.
Žádný český atlet už do bojů nezasáhne. Naší jedinou atletickou paralympijskou vítězkou je Eva Kacanu. Dvě bronzové má Rosťa Pohlmann, po jedné Jana Fesslová, Martin Němec, Jan Vaněk, Martin Zvolánek a spastici Eva Berná a Roman Musil. Máme 9 cenných kovů v poslučovaném sportu. U mě dobrý. Co myslíte vy?
Díl 21. Podruhé do stejné řeky
Jsem nevstoupil. Zaplaťpánbu. I když to po první části koulařského finále F55/56 vypadalo, že se bude opakovat týden stará historie, kdy sice z Ptačího hnízda odjedu s paralympijským rekordem, ale bramborovou medailí, přiklonilo se nakonec kulaté čínské Fu ke mně a posledním pokusem jsem se dostal na bronzovou příčku. Mám dojem, že za letošní dřinu jsem si aspoň tu jednu placku kurva zasloužil.
Česká a polská výprava ještě podaly protest na Azerbajdžánce Musayeva, protože při závodě klečel na nohách složených pod sebou (podobně jako jezdí na vozíku či hraje sledge Zdeněk Krupička), coš je jasně proti pravidlům. Jury však protest neuznala. Pod rozhodnutim je podepsan sam sef atletiky IPC Chris Cohen. Je to uz treti protest, ktery nam nebyl uznán. Každý protest musí být podložen vkladem 100 $, který v případě zamítnutí propadá. Připadá mi, že atletika IPC se rozhodla tímto způsobem vydělávat.
Rozhodčí v sektoru byli úplně tragičtí. Iva je toho při školení moc nenaučila… S Krzysztofem Smorszczewskim jsme se pokoušeli protestovat již při soutěži, ale číňani vůbec nechápali, co znamená slovo „protest.“ Přísedící ITO byl taky úplně mimo. Když jsme jej požádali, ať jim to vysvětlí, poslal nás za trenérem na tribunu. Blbec.
Ve vedlejším sektoru zároveň probíhala kuželka F32/51. Jenda Vaněk byl jednu chvíli na nejvyšší příčce a Radim Běleš třetí. Nestihl jsem sledovat co se pak semlelo, ale Jenda skončil třetí, Radim čtvrtý a Martin Zvolánek pátý. Doba bronzová nám úspěšně pokračuje.
Zítra je poslední den atletických soutěží. Rosťa hází oštěpem a svého prvního a jediného startu se dočkají i Milan Bláha s Alešem Kisým. Vrhají koulí. čekat na závod až do posledního dne jim vůbec nezávidím.
Díl 20. A zase ty koeficienty…
Dneska dopoledne bylo odházeno poslední diskařské finále paraplegiků. Sloučený závod kategorií F53/54 vyhrál číňan Fan, kterému stačily jen dva zdařené pokusy, aby stanovil nový světový rekord 31.08 metru. Pro skupinu postižení F54 to znamená nárůst o 2.15 m. Na druhém místě skončil Srb Mitrovic, který hodil 29.09 m, rovněž výkon lepší bývalého svěťáku.
Přepočtový koeficient IPC se počítá aritmetickým průměrem 4 hodnot. Na další dvouleté období to budou výkony na prvním a druhém místě tady na paralympiádě v Pekingu, světový rekord a výkon mistra světa před dvěma roky v Assenu.
Je jasne, že koeficient pro kategorii F54 půjde nahoru. Obdobná situace nastane i v disku F56, F57 i F58, kde byly rovněž překonány světové rekordy. Pouze v mé skupině F55 se světové tabulky po paralympiádě měnit nebudou a koeficient mi vyskočí asi o 5 milimetrů. To pro mě bude pro příští slučované závody znamenat určitou výhodu.
Koeficienty se mění každé dva roky. Otázkou zůstavá, kam až to může jít dál. Přeci není možné se donekonečna zlepšovat. Vydařený závod může znamenat následné dvouleté období bez medailí, nebo dokonce bez nominace. Sportovci začnou kalkulovat a na světových šampionátech se budou krotit. Nebo na ně nepojedou. Tím spíš, že příští mistrovství světa bude až na Novém Zélandu.
Po svém disku jsem byl v posilovně s Němcem Ulrichem Iserem, který se ptal na průběh závodu. Zanadávali jsme si na koeficienty a on to zakončil slovy: „Wir sind nur die Leute.“ Dalši den, po světovém rekordu Holanďana Gruijterse, jsem před barákem potkal Iránce Jalila Bagheriho. Ten, ač vetšinou mlčí, začal najednou rozčíleně brebentit persky a vystřelovat do vzduchu čtyři prsty na jedné a dva na druhé ruce. Asi se divil, jak je možné hodit oštěpem čtyřicet dva metry.
Díl 19. Nastala atletická doba bronzová?
Bronzové časy atletů na vozíku pokračují. Dopoledne vydiskoval Rosťa Pohlmann třetí místo ve sloučeném závodě kategorií F57/58. Přitom se před závodem bál, že bude bojovat jen o postup do finále, a chtěl ve svých čtyřiačtyřiceti letech přehodit aspoň petačtyřicetimetrovou hranici. To se mu povedlo o 48 centimetrů, a ejhle – stačilo to na medaili!
Jelikož je Rosťa tady v Pekingu můj spolubydlící, mám samozřejmě na jeho medaili zásluhu i já. Nejenže jsem mu vybral prostorný a světlý pokoj s výhledem na jih, ale chovám se čistotně, tiše a způsobně, abych ho, nedejbože, nenarušil.
Kromě Rosti již mají atletická stříbra Jana Fesslová, Martin Zvolánek a spastici Eva Berná a Roman Musil. Jediný, komu v Ptačím hnízdě zahráli Kde domov můj, byla zatím Eva Kacanu. Největší šanci přidat nějaký ten cenný kov do OSAVácké sbírky mají v pondělí odpoledne kuželkáři Radim Běleš, Jenda Vaněk a Martin Zvolánek.
Jejich závod začíná ve stejnou dobu, jako moje koule. Vůbec netuším, co můžu na ploše stadionu čekat. V kategorii F56 je obrovský ořezaný Azerbajdžánec, který prý dává 12 a půl metru. Paralympijský vítěz z Atén, Polák Smorszczewski je údajně po infarku, ale taky má v tabulkách letošní maximum přes dvanáct. V mojí skupině se objevil jeho dvanáctimetrový krajan. Němec Iser tu údajně dal na tréninku 11.68. Já měl dneska poslední trénink. Technicky v pohodě, naměřili jsme 10.80, a spoléhám na to, ze při závodech vždycky vrhnu víc.
Zatím na své druhé vystoupení v Ptačím hnízdě tolik nemyslím. Momentálně bych spíš potřeboval opušťák z paralympijské vesnice. Doma začíná sledgehokejová liga. Sparta hraje dneska večer v Olomouci a zítra ve Zlíně. Olomouc přes léto posílila, do jejich zadních řad se vrátil Tomáš Kvoch, na hostování přišel exzlínský kapitán Erik Fojtík. Sparta to bude mít na Moravě hodně těžké, chtěl bych jí pomoct. škoda, že letos začíná liga o týden dřív, příští víkend bych si už sledge střihnout stihnul.
Díl 18. Neúplatní
Martin Zvolánek včera večer získal paralympijský bronz v hodu diskem. Stejnou medaili si před osmi lety (achjo, jak ten čas letí) přivezl ze Sydney, tenkrát to ovšem bylo ve stolním tenisu. V utkání o třetí místo tenkrát porazil současného předsedu Slovenského paralympijského výboru Jána Riapoše. Slovenští paralympionici měli vypsané poměrně vysoké prémie za medaile a Riapoš se chtěl se Zvolánkem o prémii rozdělit, pokud ho nechá vyhrát. Martin byl neúplatný.
Stejně neúplatní včera bohužel byli dobrovolníci na basketbalu. Chodíme do sektoru hned u hřiště, který je vyhrazen pro přihlížející s akreditací Wheelchair Basketbal. Ostatní sporty by měly být nahoře na tribuně, ale z míst přímo u palubovky je samozřejmě vidět nejlíp. Až do včerejška nám to procházelo. Jednou jsme tam dokonce dostali Janu Kuncovou a Pepu Fessla, kteří nejsou akreditovaní vůbec.
V přestávce utkání USA – Austrálie najednou dobrovolníci začali kontrolovat akreditace a všechny bez označení WB posílali pryč. S pramalým úspěchem. Michal Stefanu na požadavek "card please" vytáhl vizitku, kterou každému z nás vyrobil marketink ČPV, a blahosklonně dobrovolníkovi pokynul, že si ji může nechat. Zmatený Číňan odešel a my se těšili na druhou polovinu.
Kontrolně bezpečnostní prověrky odnesl Míra Šperk, který se šel o přestávce vyčurat a už nebyl vpuštěn zpátky. Když jsme ho viděli na protější tribuně, smáli jsme se a mávali mu. Já se ale nesmál až tak dlouho. Po šesti minutách hry se mi začlo chtít na záchod taky. Při návratu jsem kontrolou samozřejmě neprošel. Marně jsem ze sebe dělal chudáka na vozíčku, který nerozumí čínsky ani anglicky. Ani odznáček nepomohl. Musel jsem se přidat ke Šperákovi.
Kvůli dohadování jsem málem prišel o to nejlepší. Australani, kteří prohrávali o deset, srovnali stav a ujali se vedení. Po třetí čtvrtce o šest bodů! V závěru ovšem Amerika přitlačila a nakonec vyhrála 68:61. Se Šperákem nás bolí za krkem, jak jsme celý zápas kroutili hlavou nad tím, jak je možné trefit koš z nájezdu v takové rychlosti.
Díl 17. Mezizávodová proluka
Přesně týden času mám tady na paralympiádě v Pekingu mezi oběma starty. Koule bude v pondělí 15. září v odpoledním bloku. Je to pro mě trochu nezvyk, obvykle mívám disciplíny hned po sobě, ale aspoň je teď trochu času na potrénování a nasátí vůní Číny i trochy té paralympijské atmosféry.
Kamarád Jaromír nás s Rosťou Pohlmannem a Mírou Šperkem vyvezl do Letního paláce. Menší problém jsme měli s poskládáním tří vozíků do kufru éčkového mercedesu. Rosťa musel cestou tam i zpátky držet na klíně kolo. On byl na výletě vůbec chudák, na přívozu v areálu paláce si sedl přímo pod lodní sirénu a byl nekompromisně vytrouben. Myslím, že mu v hlavě hučí ještě teď.
Místní provoz nechápem. Chodci se na červenou sebevražedně vrhají před auta a neustálé troubení ignorují. Znalec poměrů Jaromír nám objasnil, že je to proto, že za jakoukoli srážku s chodcem či cyklistou je vždy odpovedný řidič a chodci toho zneužívají. Někdy je to uplně absurdní. Nedávno někdo v noci na dálničním okruhu přelezl svodidlo a nepřežil srážku s projíždějícím automobilem. Rodina pozůstalých vymáhá na řidiči vysoké odškodné.
Nevím o jaké odškodnění šlo cyklistovi, kterého jsme viděli drandit po čtyrproudové hlavní ulici v protisměru, po čáře mezi pomalým a rychlým jízdním pruhem. Jaromír nám vysvětlil, že to není proto, že by čínští cyklisté byli hloupí. Prý jsou tak stateční a nebojí se smrti.
S Rosťou a s Mírou si každý den užíváme zápasů paralympijského basketbalového turnaje. Šperáka při koukání svrbí dlaně a těsí se na přespříští středu na trénink Mety Praha. Zatím sleduje nové webove stránky www.metabasket.cz a učí se finty. Rosťa mu trpělivě vysvětluje kolik hraje na každé straně hráčů, co je faul a tak.
Díl 16. Gruijters zrušil oštěp F56
Uprimnou soustrast osteparum kategorie F56. Ve vcerejsim finale zavodu v hodu ostepem sloucenych kategorii F55/56 prekonal Holandan Pieter Gruijters svuj svetovy rekord o vice nez tri a pul metru. Jeho vykon 42.27 metru je proste neuveritelny. Svetak skupiny F56 je aktualne o metr a pul lepsi svetoveho rekordu mene postizene kategorie F57. Co to pro dalsi minimalne dvoulete obdobi udela s prepoctovym koeficientem pro ostep F56 je nasnade.
Problem je v tom, ze Gruijters je nejaka divna F56. Postavi se na nohy, pri presedani na kozu si udela krok. Hazi stoje na prave noze na zemi, levou nohu lehce prehozenou pres vrhacskou konstrukci. Vsak taky svou karieru zacinal jako F57. Nekdy tesne pred Atenami jej preklasifikovali do F56. Nikdo nechape proc. Ke cti nizozemskemu ostepari je to, ze sve postizeni neprihrava, ukazuje se hrde klasifikatorum na vsech zavodech.
V Atenach se taky hazely F55 a F56 dohromady. Vyhral Iranec Naderi z F55, Holandan byl druhy. Oba ve svetovem rekordu. Atensky ostep znechutil predesleho svetoveho rekordmana a obhajce zlata ze Sydney Rene Nielsena z Danska natolik, ze prestal sportovat. Nielsen, ktery se musel spokojit se ctvrtym mistem, za mnou po zavode prisel, a rekl mi, ze vitez zarazeny do F55 je ve skutecnosti F57, stejne jako stribrny Gruijters, a ze bronzovy Cinan Zhang nepatri do F55, ale o skupinu vyse.
Zatimco Naderi po Atenach kamsi zmizel, Gruijters sportuje dal a vesele prekonava svetove rekordy. Zhang byl vcera druhy. Netroufam si rozhodnuti klasifikatoru posuzovat po odborne strance. Vidavam vsak Gruijterse pravidelne na zavodech, a nemuzu se zbavit dojmu, ze mu nohy funguji o dost lepe, nez ostatnim padesatsestkam.
Díl 15. Konec zlatých časů
Kdyz jsem pred dvema lety na mistrovstvi sveta v Assenu po prekonani svetoveho rekordu v hodu diskem pronesl, ze jsem se prave pripravil o paralympijskou medaili, preci jen jsem ve skrytu duse doufal, ze nebudu tak uplne prorokem, a ze to nebude tak zle. Ma slova se bohuzel naplnila.
Nechci zehrat na slucovani disciplin, nebo prepoctovy system. Tak to proste v paralympijske atletice momentalne funguje. Tentokrat ke mne byly prepocty snad prilis krute, ale uz na pristich zavodech budu mozna tezit z toho, ze po Pekingu vyskoci koeficient kategorie F56 o dost nahoru.
Na ctyricetimetroveho Kubance Diaze, ani roztekleho Irance Mohammada jsem od zacatku nemel, cely zavod jsem se drzel na bronzove pozici. Ale Jamajcan Campbell, ktery tak tak, ze postoupil do finale, svym poslednim hodem potvrdil, ze ho cesti diskari nemaji radi opravnene. Mirovi Sperkovi sebral v Assenu titul svetoveho sampiona, me ted pripravil o medaili.
Moje pocity jsou smisene. Jednim z mych oblibenych filmu je disneyovska komedie Kokosy na snehu. Nevim, jestli jeste kdy budu mit naladu se na ni podivat. Myslim, ze Jamajcani by meli jezdit na bobech, a prenechat hazeni diskem nam, poradnym chlapum .
Se svym vykonem jsem spokojeny, ale mrzi me, ze jsem ve sve discipline poprve po deseti letech bez medaile. Dal jsem do toho vse a hodem dlouhym 37.48 metru jsem stanovil pro svou kategorii novy paralympijsky rekord; presne o 30 centimetru vic, nez jsem hodil pred ctyrmi roky v Atenach. Je to muj druhy letosni nejlepsi vykon, ale ani ten nejlepsi by mi tady na placku nestacil.
Ceska vyprava jeste zkusila podat proti Cambellovi klasifikacni potest. Jak jsem se jiz zminoval, nezda se nam jeho zarazeni do kategoie F56. Protest byl zamitnut a Jamajcan si, stejne jako pred ctyrmi lety, odvazi z paralympiady bronz.
Jeste ze vlajku OSAVu zatim drzi Eva Kacanu, jez vcera ve svetovem rekordu vyhrala vrh kouli a Jana Fesslova, ktera dneska z Ptaciho hnizda privezla diskarsky bronz.
Díl 14. Řekni, kde ti kluci jsou
Jacques Martin, Renato Misturini, Symeon Paltsanitidis, Jalil Bagheri. Vcera jsem poprve videl startovku souteze v hodu diskem sloucenych kategorii F55/56, a tahle jmena v ni nejsou. S nimi jsem se utkaval o paralympijske medaile v Sydney, v Atenach, o tituly na svetovych a evropskych sampionatech od roku 1998.
Vzdy jsem se tesival, az se s nimi na vrcholnych zavodech zase uvidim. Predevsim Kanadan Jacques Martin byl mezi diskari kategorie F55 obrovska persona. A to doslova. Obrovity nekolikanasobny paralympijsky vitez, byvaly drzitel svetoveho rekordu, mi tady v Pekingu chybi.
Ve startovni listine souteze, jez v pondeli rano otevira cely paralympijsky atleticky program, jsme s Bulharem Mustafou Yuseinovem, vicemistrem sveta z roku 2006, jedini zastupci kategorie F55. Vsichni ostatni patri do F56. Jamajcan, Kubanec, Egyptan a Iranec s osobnimi rekordy pres 38 i 39 metru. Krome Jamajcana Cambella velke nezname nejen pro me, ale i pro Miru Sperka, ktery rovnez spada do mene postizene skupiny. Stejne jako dalsi Cech Pepa Stiak.
Diky prepoctum ma moje skupina k dobru 55 centimetru. To neni mnoho. Za vsechno muzu ja a system stanovovani prepoctovych koeficintu. Ten se sklada z aritmetickeho prumeru vykonu viteze minule paralympiady, prvniho a druheho v poradi na minulem mistrovstvi sveta a svetoveho rekordu. Tri z tech hodnot jsou moje. Pred dvema roky na svetovem sampionatu v Assenu tak dobre foukalo, ze jsem zvedl svetovy rekord o vice nez dva metry. To vystrelilo koeficient nad unosnou hranici. Ostatni "petkare" to bud odradilo, nebo nedokazali splnit limit, ktery se z koeficientu rovnez pocita.
V pondeli bych mel na radu prijit jako treti. Po Mustafovi a po drziteli svetoveho rekordu kategorie F56 Diaz-Aldanovi z Kuby. Natrenovano mam letos slusne. Sezona je, podle tabulky vykonu i grafu, vysledkove nadprumerna. Soustredim se na sebe a budu si chtit zase uzit tu show. Uvidime, jak to bude litat.
Díl 13. První boj o medaile
Mistopredseda obcanskeho sdruzeni Atletika vozickaru Stefan Danko me asi zabije. Nez jsme odjizdeli na paralympiadu, poveril me, abych pro partnery a sponzory sdruzeni nakoupil pametni medaile. Driv je vozil osobne, ale jelikoz s nami letos neni, padl tenhle ukol na me. A ja zklamal.
Ne ze bych na nej snad zapomnel, ale v obchode se suvenyry nejak chybi zbozi. Prvni den po priletu meli tri typy pametnich medaili. Nevedel jsem, ktery druh koupit. Dalsi den byly na vyber uz jen dve varianty. Predevcirem byl k mani jediny druh. Rozhodovaci proces se tedy vyresil sam, jenze kdyz jsem vcera pro medaile vyrazil, uz bylo vyprodano.
To same, co se tyce pohlednic ci znamek. Zatim se omlouvam vsem, kterym jsem slibil cumkartu – jeste jsem nic neposlal, cekam. Porad cekam a doufam, ze zaroven se zitrejsim zahajenim XIII. letni paralympiady bude v suvenyrovem shopu doplneno zbozi. Prvnimi vlastovkami vyletivsimi z ptaciho hnizda jsou bila a cervena tricka s logem paralympiady a docela pekne bile ksiltovky.
Soucasne s vylepsenim zasobovani suvenyry by se mela zlepsit i informovanost. I pres neprijmene zpozdeni totiz dnes dopoledne do Pekingu dorazila skupina novinaru z nejruznejsich medii, a ti by meli zacit psat a vysilat paralympijske zpravodajstvi do Cech.
Jen doufam, ze to nebude vypadat jako clanek v Lidovych novinach, na ktery me upozornil Jenda Vanek. Pod titulkem „Paralympici vyrazeji do Ciny bojovat s domaci presilou“ je fotka slovenskeho tymu s popiskou Cesti olympionici.
Takhle prosim ne, kolegove!
Díl 12. SPIRIT IN MOTION
V paralympijske vesnici zacaly volby do Rady sportovcu, poradniho organu Mezinarodniho paralympijskeho vyboru IPC. Rada je deviticlenna, tvori ji sest zastupcu letnich a tri zimnich sportu. Volebni obdobi je ctyrlete, volby probihaji behem paralympijskych her. Kandidaty navrhuji narodni paralympijske vybory, kazdy stat smi navrhnout jedno jmeno.
Na seznamu je letos ctrnact sportovcu, krome jinych Lilo Ljubisic z Kanady, soucasna predsedkyne Rady, dale American Bob Balk ci Maha Barghouti z Jordanska, clenove rady, jimz prave skoncilo obdobi. Kazdeho hlasujiciho zaujme jmeno Heinz Frei; svycarska maratonska legenda ma velkou sanci na zvoleni. Rovnez Ceska republika poslala do voleb sveho zastupce. Je jim lukostrelkyne Marketa Sidkova.
Behem vyvoje paralympijskeho hnuti se menila i jeho symbolika. Pred dvaceti lety v Soulu bylo paralympijskym symbolem pet slzicek, nebo chcete-li kapicek v obdobnych barvach a rozlozeni jako maji olympijske kruhy. Mezinarodnimu olympijskemu vyboru se vsak takova podobnost nelibila, cerna a zluta slzicka musely pryc.
Cervene, modre a zelene kapicky vydrzely az do konce paralympiady v Atenach. V souladu s novym motem "Spirit In Motion" se na zaverecnem ceremonialu slzicky roztocily, protahly a vytvorily soucasne dynamicke logo pripominajici symbol prasku pro barevne pradlo do automaticke pracky.
V navaznosti na symboliku IPC menily sve znaky i paralympijske vybory jednotlivych zemi. V Ceskem paralympijskem vyboru vsak sli jeste dal. Krome noveho loga s roztocenymi slzickami totiz vymysleli jeste rotaci svazu.
Na minule paralympiade v Atenach jsem do Rady kandidoval. Uspesny jsem sice nebyl, nicmene po dvou a pul letech dva ze zvolenych clenu prestali pracovat a ja byl do organu kooptovan. Absolvoval jsem tri mitinky, precetl spoustu dokumentu a pomalu se zacal v praci Rady i fungovani celeho hnuti orientovat.
Chtel jsem v praci pokracovat a pozadal Vykonne greminum Ceskeho paralympijskeho vyboru, aby me navrhlo jako kandidata do pekingskych voleb. Nekolik dni se nic nedelo, pote jsem obdrzel e-mail, kterym mi bylo oznameno, ze VG CPV rozhodlo o rotaci svazu, ktery urci kandidata na tuto pozici, a ze momentalne je na rade Ceska federace Spastic Handicap.
Proc me gremium takhle elegantne odstavilo se muzu jen domyslet. Kazdopadne Spastik vybral Marketu Sidkovou. Ted je v zajmu vsech ceskych handicapovanych sportovcu, aby ve volbach uspela. Clen Rady ma lepsi pristup k informacim a muze upozornit na specificke problemy sveho sportu ci zeme.
O volby do Rady sportovcu IPC je letos obrovsky zajem. Prvni hodinu od otevreni volebni mistnosti odvolilo pres sto sportovcu. Mozna je duvodem i to, ze kazdy volic dostane kravu Fu Niu Lele, plysoveho maskota her. Drzim Markete palce a verim, ze zaverecny ceremonial pekingske paralympiady bude sledovat z tribuny s ostatnimi cleny Rady.
Díl 11. Big para Mac
Kazdy den v Pekingu je necim zvlastni a vyjimecny. Dnesek byl ve znameni otevreni McDonalda v paralympijske jidelne. Zatimco pulty cinske, mezinarodni a stredomorske kuchyne funguji od otevreni vesnice, olympijsko-paralympijsky sponzor zacatek provozu odlozil. U jeho vydejoveho stanku se od rana tvori dlouhe fronty, sportovci se na svuj junk food opravdu tesili.
McDonald’s v prilozenem letaku garantuje kvalitu pouzitych surovin i jejich puvod. Tri roky pred otevrenim prvni cinske pobocky pry dokonce jeho instruktori ucili mistni rolniky, jak spravne pestovat tu pravou odrudu brambor na hranolky. Samozreme nechybi nutricni hodnoty big macu, double i single cheesburgeru, ani jablecnych tasticek.
Do detailu prokoumane to ma Mira Sperk. Vi, ze vozickar ma oproti nepostizenemu cloveku o 25% snizenou potrebu bazalni energie, a umi presne spocitat, jak poskladat portfolio produktu, aby mu v souctu vysel potrebny denni prisun kalorii. Nebo kilojoulu. V prepoctech jeste trochu plave, ale uz tady pribral pul kila.
Ja momentalne valcim s automaty jineho sponzora her. Podle letaku, ktery jsme dostali i obrazku na automatech bychom meli mit k dispozici dva druhy isotonickych napoju od Coca-Coly. Modry s prichuti Mountain Blast a pak nejaky hnedy. Ackoli zkousim mackat ruzne kombinace tlacitek, pokazde odchazim s peti az sesti lahvemi barvy okenni vody. Az tak mi to nevadi, modry Powerade mi zatim chutna, a pro nezasvecene upresnuji – veskere jidlo i piti je na paralympiade zdarma.
Díl 10. Česká hymna poprvé zněla nad paralympijským Pekingem
Vcerejsi privitani Ceskeho paralympijskeho tymu v paralympijske vesnici probehlo klidne, formalne, jednoduse a dustojne. Zadne excesy se nekonaly. Ostatne nikdo ani necekal, ze by vedouci vypravy Jarda Krecek skakal na podium. Spolu s ceskym tymem byly ve vsi privitany vypravy Jamajky a Srbska.
Paralympijsky soudruh starosta kazdemu z sefu potrasl pravici, predal darky na uvitanou a prijal oplatky. Zahraly se hymny, vztycily vlajky. Nasledovalo spolecne foceni celych skupin, pri kterem musela asi desitka dobrovolniku v modrobilych trickach zastinit slunce, aby nesvitilo fotografovi do objektivu. Lidi maji v Cine dost a umeji je pouzivat.
Kdyz byl vitan Cesky olympijsky tym, byla media plna clankou o tom, jak v Pekingu poprve zaznela nase hymna, coz parafrazuji v titulku. Podle Alice, ktera zatim odborne monitoruje paralympijske ohlasy doma, ceska media na paralympiadu prdi. Nejspis je to tim, ze oba tiskovi atase prileti az ke konci tohoto tydne a tedy neni nikdo, kdo by psal a cpal zpravy do Cech.
Po ceremonialu jsme s Mirou Sperkem a Pepou Stiakem sledovali naseho jamajskeho soupere Tanto Campbella a premysleli, kde asi klasifikatori udelali chybu. Pepa i Tanto jsou amputari zarazeni do kategorie F56, ale zatimco Pepa ma nohy uriznute hodne vysoko nad koleny, jamajskemu vrhaci chybi nohy od puli lytek. Opora pri hazeni je daleko lepsi.
Klasifikatori asi pripsali Tantovi k dobru to, ze ma srostle prsty na ruce. Ovsem jeho tri dlouhe silne prsty jsou pri disku spis vyhoda. Jamajcan navic nefiguruje v paralympijskem rankingu, takze jsme hloubali, kde a jak asi splnil limit. Nakonce jsem nasel v rankingu IWAS, ze byl vykonem 38.98 metru druhy na lonskych Parapanamerickych hrach v Rio de Janeiru. Za neznamym Kubancem Diaz-Aldanou, ktery dal 39.90. V pondeli se mame na co tesit.
Díl 9. Exkurze do Ptačího hnízda
Po dopolednich trenincich, na kterych neni nic extra zajimaveho, jsme po obede vyrazili s Sarkou Spanhelovou, Rostou Pohlmannem a Mirou Sperkem na obhlidku treninkoveho hriste vedle hlavniho atletickeho stadionu, v prubehu zavodu rozcvicovaku.
Jake bylo nase prekvapeni, kdyz nas kyvadlo z vesnice zavezlo rovnou do utrob Narodniho olympijskeho stadionu a tam vyplivlo. Aniz bychom to zamysleli, ocitli jsme se skoro na plose Ptaciho hnizda, kde probihaly pripravy na zahajovaci ceremonial.
Jestlize bylo olympijske zahajeni do posledni chvile prisne tajne a duverne, tak paralympijske asi neni. Vojaci strazici vstup na plochu nam nebranili ve foceni. Nasli jsme vytah, kterym se dalo vyjet do ochozu, pracujici delnici si nas vubec nevsimali, a my si mohli vse prohlednout z nadhledu. Uprostred stadionu roste jakysi kulovy vrchlik slozeny z mnoha segmentu.
Shodou okolnosti prave s Rostou jsme se v Sydney dostali pred zahajenim paralympiady do ochozu olympijskeho stadionu. Tenkrat tam s nami byla Jana Formankova. Obdobnou soukromou inspekci jsem absolvoval i v Atenach.
A jak na tom je Ptaci hnizdo podle me? Myslim, ze lepsi nez v Atenach, horsi nez v Sydney. A to jak co se tyce celkoveho prvniho dojmu, tak i mist pro vozickare. V Sydney byl perfektni vyhled na celou plochu, v Atenach par pridanych mist, ve vyhledu vadily reflektory. Tady je mist dost, vyhled ujde, ale je snizeny strop, takze nejspis nebudou videt vysledkove tabule. A ani kousek nebe.
Zpatky do vesnice jsme si prosli cely Olympijsky bulvar. Stavby sportovist i dalsi budovy jsou ambiciozni, ale pripadaji mi chladne a ne prilis pratelske. Vcetne hnizda i plavecke kostky. Bulvar je rozlehly a neosobni. Asi za hodinu ma probehnout privitani ceskeho tymu v paralympijske vesnici. Jsem zvedavy, jak pratelske, vrele a osobni bude to.
Díl 8. Druhý den, první trénink
Dneska jsme měli v předparalympijském Pekingu krásný den. Včera pršelo, do rána se obloha vyčistila a dneska bylo azúro. Dohlednost taková, že bylo vidět i pohoří za městem. Znalci tvrdí, že takových dní tady moc nebývá. Spíš je to tak, že není vidět na konec ulice.
Hned po snídani jsme s trenérkou Evou Vindovou, Rosťou Pohlmannem a Jendou Vaňkem, který původně vyrazil pouze v tričku na snídani, ale pak se nechal přemluvit k výletu, našli, odkud odjíždějí autobusy do tréninkového centra Chaoyang, a jeli na trénink.
Nalezení správné zastávky byl oříšek, protože mapa autobusového nádraží byla ještě olympijská, navíc celá opršelá, a já zapomněl, jak se tréninkové centrum jmenuje (i před chvílí, když jsem to psal, jsem se musel podívat do Athletes Guide) a nemohli jsme se zeptat dobrovolníků. Takže jsme museli, já s taškou disků kolem krku a Eva s tlačíc kozu, objet skoro celé nádraží.
Řidič si užíval svých nastavených 18 stupňů na klimošce, po protestech nám přitopil na dvacet. V autobusech zajišťují vozíčkáře gumovými klíny podstrčenými před kola. Chytrá věc, která vozík zabezpečí proti pohybu, ale zdržuje daleko méně než poutací popruhy.
Odpoledne mě kamarád Jaromír, který v Pekingu již pátým rokem pr
