Letošní rok nebyl pro českou para atletiku jen dalším listem v kalendáři. Byla to sezóna extrémů. Od spalující výhně na MS v Indii přes medailové žně v Thajsku až po historicky první ryze ženskou Grand Prix na domácí půdě. Reprezentace prokázala výbornou formu, zatímco v zákulisí došlo k zásadní transformaci celého svazu. Loučili jsme se s legendami, ale zároveň jsme viděli, jak se o slovo rázně hlásí dravé mládí.
Bitva v žáru Nového Dillí
Pokud bychom hledali definiční moment sezóny, najdeme ho na přelomu září a října v Indii. Mistrovství světa v Novém Dillí bylo pro českou výpravu zatěžkávací zkouškou v pravém slova smyslu. Patnáct reprezentantů – nejpočetnější tým za posledních osm let – se muselo vyrovnat s brutálními podmínkami: 35 °C ve stínu a vlhkost, která se dala krájet.
Češi ale v tomto „pekle“ neshořeli. Matadoři potvrdili svou extratřídu: Aleš Kisý (vrh koulí F53) ukázal, proč patří ke světovým stálicím, a vybojoval stříbro. Spolehlivý František Serbus (F32) pak přidal do sbírky bronz v hodu kuželkou.
Šampionát však nabídl víc než jen cenné kovy. Byla to přehlídka osobních vítězství. Martin Adamčík i Tomáš Horáček při svých debutech na MS pronikli do nejlepší osmičky světa, oba navíc v nových osobních rekordech. Křest ohněm na běžeckém oválu prožila i sesterská dvojice Pavla a Martina Absolonovy.
Velkou morální sílu ukázala Anna Luxová. Kvůli organizačnímu kiksu musela finále stovky běžet dvakrát v jeden den. Výsledek? Žádné stížnosti, ale vylepšený osobák v opakovaném běhu. Ve své parádní disciplíně, vrhu koulí, pak brala 4. místo.
Olomouc přepsala historii
Červenec přinesl milník, který přesáhl hranice parasportu. Olomouc hostila historicky první Grand Prix žen na našem území. Pod záštitou první dámy Evy Pavlové se českým barvám dařilo excelentně – jen v úvodní den cinklo devět medailí. Zlato před domácím publikem vybojovaly Miroslava Obrová a Anna Marcaníková, čímž podtrhly sílu českého ženského parasportu.
Světová Grand Prix a thajská dominance
Reprezentace byla vidět po celý rok. Světová série Grand Prix odstartovala únorovým mítinkem v Dubaji (10 medailí), následovala spanilá jízda v Maroku (13 kovů, z toho 6 zlatých) a úspěšné zastávky v Tunisku a Paříži.
Skutečnou tečkou za sezónou však byly hry World Abilitysport Games v Thajsku. Česká efektivita zde dosáhla vrcholu – v hodnocení národů skončila výprava na skvělém třetím místě. Hvězdou her se stal Tomáš Horáček se zlatým hattrickem, kterému sekundovala Anna Muziková se dvěma triumfy.
Domácí liga: Drama do posledního hodu
Zatímco ženské části České para atletické ligy neohroženě vládla stylem start-cíl Eva Berná, muži se postarali o thriller. O celkovém vítězi rozhodoval až závěrečný mítink v Ostravě. Jaroslav Petrouš zde předvedl nervy z oceli a drtivým finišem přeskočil obhájce titulu Františka Serbuse i Martina Adamčíka.
Za zmínku stojí i letní mistrovství v Novém Městě nad Metují, kde Tomáš Horáček potvrdil formu třemi národními rekordy a nejlepším evropským výkonem v disku.
Generační obměna: Odchody a příchody
Rok 2025 jasně ukázal, že o budoucnost se bát nemusíme. Titul „objev roku“ si suverénně říká o Tomáše Horáčka, který při své premiéře dokázal porážet světovou špičku. Mezi juniory zazářili Ada Boudníková a Michal Tereska – medailisté z červencových Evropských paralympijských her mládeže v Istanbulu. Svoji bohatou závodní kariéru letos ukončila legenda tuzemského parasportu Eva Kacanu.
Bohužel, sportovní život přináší i smutná loučení. Parasportovní rodina přišla o dvě ikony: mnohonásobnou paralympioničku Miroslavu Sedláčkovou a Pavla Teplého, vizionáře a trenéra, který formoval český sport handicapovaných desítky let. Čest jejich památce.
Nová éra pod novým názvemZávěr roku přinesl i zásadní administrativní krok. Členská schůze schválila transformaci na mono-sportovní svaz. Z ČATHS se tak stává Český para atletický svaz. Nejde jen o kosmetickou úpravu názvu, ale o krok k větší specializaci a profesionalizaci směrem k paralympijským hrám v Los Angeles 2028.
Text: Martin Steinbach
Foto: Archiv ČATHS
