17 Pro

Tréninková poradna – seriál pro časopis Peloton, díl 5. Handicapovaní cyklisté

Prestižní cyklistický časopis Peloton prakticky po celý rok 2012 přinášel Tréninkový seriál jehož autorem je trenér Viktor Zapletal.
Informační server www.caths.cz bude v následujících týdnech a měsících celý seriál publikovat a každé pondělí zveřejníme jednu kapitolu. V tréninkové skupině Viktora Zapletala , jak je známo, nejsou pouze handicapovaní cyklisté, naopak, jedná se o skutečně unikátní projekt, kdy se problematika tréninku jednotlivých jezdců promítá do obecného konceptu, jehož výsledkem je tréninkové know-how, s bilancí několika titulů mistrů světa, Evropy, zisků křišťálových Světových pohárů a především zlaté paralympijské a olympijské medaile…
Jak Viktor Zapletal neustále zdůrazňuje – úzká spolupráce sportovců s handicapem a bez něho generuje tréninkovou metodiku a filozofii, která je, po vhodné úpravě, přenositelná a aplikovatelná na velmi široké spektrum sportovců, nejenom cyklistů.
Přestože seriál byl publikován počátkem roku je velmi zajímavé ho sledovat s doplněním konkrétních výsledků v roce 2012, které byly dosaženy až po otisknutí.
Doporučujeme tedy pozorně sledovat celý seriál, nejenom cyklistům…

(pozn. redakce: text byl napsán v březnu roku 2012. Od té doby se událo mnohé, Tereza získala na paralympiádě v Londýně stříbrnou medaili, Tomáš Kajnar dokázal vyhrát další Evropské poháry a dostal se mezi absolutní světovou špičku v závodě Světového poháru a Lance Armstrong byl v celosvětové aféře obviněn z dopingu. Ať už je obvinění Armstronga opodstatněné či ne, jeho přínos tréninkové kompenzační metodiky, popsaný autorem v textu, zůstává… A stalo se ještě něco podstatného. Díky zlaté olympijské medaili Jaroslava Kulhavého, člena Tréninkové skupiny Viktora Zapletala se velmi významně zvýšil zájem o tréninkové metodiky handicapovaných cyklistů. Ten zájem, ale i respekt a uznání pak dovršil o pár dní později Jirka Ježek ziskem zlaté paralympijské medaile…)

Hledání kompromisu…
Zpravidla jim nestačí jedna medaile z vrcholné cyklistické akce, k tomu, aby si jejich úspěchu veřejnost a média vůbec všimla. Aby si zasloužili respekt a pozornost, musí svůj výkon mnohokrát zopakovat. A přesto znalost jejich tréninku, nutnost kreativity a odlišnost tréninkové metodiky může významně pomoci prakticky všem cyklistům. O kom je řeč? O handicapovaných cyklistech..

Handicapovaný cyklista, který se věnuje výkonnostní cyklistice, musí především eliminovat negativní faktor svého handicapu. Musí najít způsob, jak z minima vytěžit maximum, musí přijít na to, jak kompenzovat či nahradit chybějící či nefunkční pohybový aparát. Handicapovaní cyklisté, kteří patří ke světové špičce, ovládají své tělo skutečně až neuvěřitelně přesně. A díky hledání různých modelů optimálního tréninku se jim daří svůj handicap minimalizovat na výkonnostní úroveň, která je častokrát i pro odborníky nepochopitelná.

Abyste hned pochopili, v čem spočívá přínos tréninku cyklistů s nějakým handicapem, použiji velmi zajímavý příklad:
Lance Armstrong sedminásobný vítěz Tour de France na vrcholu své kariéry, jako úřadující mistr světa, náhle onemocněl zhoubným nádorovým onemocněním. Lékařům se podařil zázrak a po nezbytném chirurgickém zákroku a následné agresivní a vyčerpávající chemoterapeutické léčbě se Lance uzdravil.
Dlouhotrvající léčba si ale vybrala svou daň. Lancovi, který byl dříve typem cyklisty s výraznou muskulaturou, ostatně na kole začal jezdit jako úspěšný triatlonista, během léčby významně vymizela svalová hmota. Jeho svalové dispozice, které ho před onemocněním činily tak silným, po agresivní chemoterapeutické léčbě představovaly úplně jiného cyklistu, než kterým byl Lance před onemocněním. Před nemocí Lance naplno a efektivně využíval své svalové síly. Jezdil těžké převody, řadu závodů vyhrával ve spurtu. Chemoterapií ale ztratil většinu své svalové hmoty a tento značný tělesný handicap musel nějak kompenzovat, pokud chtěl znovu začít konkurovat těm nejlepším cyklistům světa. Se svým trenérem Chrisem Carmichaelem tedy vymýšleli, jak tento nedostatek kompenzovat. Lance v tréninku významně pozměnil svou techniku jízdy. Původně silový typ jízdy vystřídalo frekvenční šlapání a lehčí převody. Lance dokázal svou kompenzaci původního stylu jízdy dotáhnout k naprosté dokonalosti. Měřením bylo dokázáno, že frekvenční způsob šlapání je mnohem efektivnější než původně silový styl Lancovy jízdy a Armstrong svou novou zbraň dokázal rozvinout do naprosté dokonalosti. Obrovská frekvence šlapání se stala charakteristickým prvkem jeho jízdy.

Lance byl nucený vypořádat se s poměrně zásadním tělesným handicapem. Byl nucený najít kompromisní řešení, jak dohnat tělesnou nevýhodu. Nejenom, že řešení našel, ale ještě dokázal nové metodiky až neuvěřitelně využít. Armstrongův případ je příkladem toho, jak lze pracovat s handicapem.

Podobným způsobem musí přistupovat k tréninku všichni handicapovaní cyklisté.
Tělesný handicap vás nutí najít si jiný způsob, jak pohyb provést, pokud možno s podobným efektem, jako byste nebyli ničím limitováni.

Když jsem před deseti roky začal pracovat jako trenér s handicapovanými cyklisty, naše společné úsilí směřovalo především k tomu, abychom našli optimální způsob tréninku, který by nejenom v maximální možné míře eliminoval tělesný handicap, ale také, aby příliš nezatěžoval namáhané svalové soustavy, na které je díky handicapu vyvinuto extrémní zatížení.

Postupně vzniklo několik různých tréninkových modelů, které respektují handicap horní či dolní končetiny, případně handicap spastický. Díky těmto tréninkovým modelům a metodice můžeme nyní pracovat s talentovanými nováčky ve skupině handicapovaných cyklistů s maximální výkonnostní efektivitou. Samozřejmostí je provázanost s klasickým tréninkovým modelem cyklistů bez handicapu, kteří jsou členy mé tréninkové skupiny. A nutností je absolutně individuální přístup.

Již v prvním díle tréninkové poradny jsem uváděl příklad dvojnásobné medailistky z mistrovství světa, Terezy Diepoldové. Podobných talentů mám ve své tréninkové skupině několik. Zajímavým příkladem je například velmi talentovaný Tomáš Kajnar. Tomáš ještě před dvěma roky o cyklistice nevěděl vůbec nic. Po vážném úrazu a amputaci ruky, kterou se lékařům následně podařilo přišít zpět, ovšem bez funkčnosti, se Tomáš začal věnovat rekreační cyklistice. Na jaře minulého roku mě oslovil s žádostí o radu, postupně přešel z volnočasové formy tréninku do specializovaného tréninku a přesně po roce dokázal vyhrát i svůj první Evropský pohár ve velmi silné kategorii C5.
Tomáš musí pracovat se situací, kdy má pouze jednu funkční ruku, má tedy problémy se řazením i ovládáním brzdy, svůj handicap pociťuje citelně ve sjezdech, kde má výrazně omezené manévrovací schopnosti a také ve stoupáních, kde musí většinu kopce absolvovat v sedě. Přesto se s tím vším dokázal obdivuhodně rychle vyrovnat. Stejně, jako zpočátku i Jirka Ježek začal také Tomáš závodit v soutěžích amatérských cyklistů, velmi rychle se zlepšuje, jeho výkonnost postupně dosahuje úrovně vrcholové cyklistiky handicapovaných v kategorii C5. Tomáš našel způsob, jak využít svých předností.

Neméně zajímavým příkladem je i Michal Stark. Cyklistický veterán závodí s nadkolenní amputací a patří mezi legendy cyklistiky handicapovaných a výčet jeho úspěchů by zabral značnou část tohoto textu. Většina z vás Michala zná, je pravidelným účastníkem různých amatérských lig, kde v rámci tréninku závodí se závodníky bez handicapu ve své věkové kategorii.
Jízda na kole jen s jednou nohou je skutečně náročná, jedná se o velký handicap a vaše možnosti jsou výrazně limitovány především se sjezdech, stoupáních i průjezdech zatáčkami. Michal ale dokáže vytěžit maximum ze situací, kde se handicap neprojevuje tak dramaticky. Jde především o rovinaté úseky, táhlá stoupání, má výborně zvládnuté tempové úseky. K tomu mu pomáhá dokonalá technika šlapání, která je efektivní po celém obvodu kružnice pedálu a skutečně nadstandardní cit pro frekvenci a tempo.

Jistě zajímavou skupinu handicapovaných cyklistů představuje tandem s nevidomým cyklistou. Pokud by se Vám někdy naskytla možnost sledovat vrcholné dráhové či silniční závody tandemů, např. světový pohár nebo mistrovství světa, určitě si toto představení nenechte ujít. Piloti tandemů totiž jsou ve většině případů bývalí špičkoví cyklisté, mistři světa, olympijští vítězové, mistři Evropy. Ostatně, vždyť i pilotem našeho reprezentačního dráhového tandemu je jeden z nejúspěšnějších dráhařů světa, Pavel Buráň, držitel celé kolekce medailí ze světových soutěží.
Konkurence tandemů je tak veliká, že neméně špičkovým cyklistou jako je pilot, musí být i nevidomý cyklista. Tandemový trénink mimo společných, mnohahodinových tréninků představuje i stejně obtížnou položku individuální, kdy handicapovaný cyklista musí trénovat sám doma na trenažeru. Důležitým faktorem je synchronizace posádky, ti nejlepší se v podstatě pohybují na kole jako jedno tělo, nepotřebují se spolu nijak domlouvat, na to v té rychlosti ani nemají čas.
Asi nemusím zdůrazňovat a vysvětlovat, kolik práce a obětování stojí za medailí z vrcholné soutěže tandemů. Když náš silniční tandem Jirka Chyba – Marek Moflar, u jehož zrodu jsem byl od samého začátku, v minulém roce dokázal vyhrát svůj první Evropský pohár, slzy dojetí na tváři Jirky Chyby byly více než výmluvné.

Většina lidí přijde ke svému handicapu ve věku mezi 15 – 35 roky života. Paradoxní je, že celá řada handicapovaných cyklistů až do svého úrazu nesportovala a sport pro ně představoval jen jakousi volnočasovou zábavu. V rámci poúrazové rehabilitace je ale každodenní cvičení a trénink zaujal natolik, že se jim sport stal celoživotní a každodenní náplní. Ti nejvíce talentovaní pak své úsilí dokázali přenést až do profesionální formy tréninku.

Zvládnout a eliminovat tělesný handicap znamená, především, naučit se pracovat se svým tělem, důkladně umět analyzovat své tréninkové pocity. Handicap představuje slabinu, kterou se snažíme překonat. Pokud v tom chcete být úspěšní, musíte intenzivně přemýšlet o vašich přednostech a ty se snažte rozvíjet.

Poučení z tréninku handicapovaných cyklistů:
– Každý z nás má nějaké fyzické přednosti a naopak i zápory. Uvědomte si je a zdokonalujte to dobré.
- Rozvíjejte své schopnosti v závodech.
– Věnujte pozornost přípravě k závodu. Prostudujte si pozorně trasu závodu. Najděte místa, která jsou vhodná pro uplatnění vašich schopností, ale i úseky, které vám nevyhovují. Velmi doporučuji si krizová místa před závodem několikrát projet a to i v rychlosti.