29 Říj

Tréninková poradna, otázka 18.

Obdržel jsem od vás, během letních měsíců, celou řadu dotazů ohledně tréninku, sportovní výživy či technické úpravy sportovního nářadí a náčiní ve vztahu k danému handicapu.
Téměř vše jsem řešil individuálně, protože se jednalo o konkrétní problém a ne o problém všeobecný. Několik dotazů se ale neustále opakuje.

Začněme tím nejčastějším:

„Intenzivně se věnuji již 3 roky tréninku a sportu. Po prvním roce tréninku jsem zaznamenal opravdu výrazný výkonnostní vzestup, ale nyní mám pocit, že moje výkonnost stagnuje stále na jednom bodě. Stručně řečeno – mám pocit, že už se nezlepšuji…“

Tento dotaz je opravdu velice častý. Pokud někdo začne sportovat a sportovní trénink přijme jako pravidelnou součást svého života, je jasné, že po určité době jeho snaha bude patrná. Zpevní se mu svaly, upraví se fyziologické funkce a samozřejmě, dojde k výkonnostnímu růstu. Tento výkonnostní nárůst bude záviset na kvalitě tréninku, osobních dispozicích (talentu) a také na podmínkách, vytvořených pro trénink.
V ideálním případě – pokud budete talentovaní, budete mít špičkového trenéra jako poradce, budete mít dostatek času a prostředků pro trénink, špičkový sportovní materiál, kvalitní regeneraci, atd. vaše počáteční výkonnost bude stoupat velmi rychle vzhůru.
Jak dlouho to bude trvat, je velmi individuelní. Může to trvat půl roku u mimořádně telentovaných jedinců, ale může i několik let.
Tento růst se zastaví, resp. zpomalí po určité době, kdy dosáhnete svých osobních možností.
Poté následuje stav, kdy se budete zlepšovat výrazně pomaleji a na vaší výkonnost bude mít vliv celá řada faktorů. Mezi nejvýznamnější patří:
– kvalita tréninku a regenerace
– pravidelnost
– správně sestavený tréninkový plán ve vztahu k závodnímu kalendáři
– správná životospráva
– motivace

Co z toho tedy plyne? Přemýšlejte o svém tréninku, najděte si cíl za kterým půjdete a především, zachovejte tréninkovou pravidelnost. A pokud snad trénink zvýšíte, určitě to bude na jaře poznat.
Pamatujte, že nelze trénovat pořád stejně, od určitého stupně výkonnosti, pokud se chcete zlepšovat, musíte patřičně upravit i svůj trénink. Je to velice individuelní záležitost a doporučuji konzultaci s odborníkem na váš sport.

Přidávám ještě námět k zamyšlení – zásady tréninkového procesu podle Francesca Conconiho. Tohoto profesora biochemie z italské Ferrari patrně není třeba podrobně představovat. Pro připomenutí: stál za fantastickými výkony F. Mosera v cyklistické hodinovce, s jeho laboratoří spolupracoval legendární M. Indurain i olympijský vítěz v maratonu G. Bordin. Byl označován za mága a šamana sportovní medicíny, nevyhnul se ale ani obviněním z používání nedovolených podpůrných prostředků. Od ostatních kolegů ho výrazně odlišuje způsob pohledu na tréninkový proces.
Jeho devět zásad tréninkového procesu vyvolalo svého času bouřlivé reakce u ostatních odborníků – od naprostého odmítnutí až po bezvýhradný obdiv. Od té doby už sice pár let uplynulo, ale stojí určitě za to si je připomenout.

1. Kdo chce opravdu něčeho ve sportu dosáhnout, musí počítat s bolestivými tréninkovými metodami. Sebevětší objemy nemohou nahradit trénink, kdy je sportovci na zvracení a myslí si, že je na pokraji svých sil. K vítězství se nepřichází po lehkých cestách.

2. Každý skutečně špičkový výkon ve svém závěru představuje silovou práci. O výsledku pak rozhoduje jen hrubá síla a psychická odolnost sportovce. Proto i v tréninku je třeba pracovat na samé hranici vyčerpání. Neexistuje jiný způsob, jak si svoji sílu a odolnost vyzkoušet a upevnit.

3. U většiny individuálních sportů může úspěchu dosáhnout pouze ten, kdo nalezne optimální rytmus svého pohybu. To mu umožní šetřit energii svého organismu. Jakékoliv zrychlení, či zpomalení sportovce zbytečně vyčerpává. Jen inteligentní jedinec je schopen vybojovat ten ohromný boj, kterým je hledání přirozeného rytmu. Nikdo nemůže očekávat, že jej nalezne dříve, než po deseti letech tvrdé a usilovné práce.

4. Rozhodujicím faktorem je psychika sportovce. O sportovním výkonu se rozhoduje v hlavě, tělo jej ´´pouze´´ realizuje. Největší význam hraje opět rytmus, který umožní dostat se doslova do transu, kdy člověk nepociťuje únavu ani bolest.

5.Cítí-li se sportovec zcela u konce se silami, pak vyčerpal asi tři čtvrtiny své fyzické kapacity. Může tedy využít ještě téměř jednu čtvrtinu svých sil. Není to nelidské, protože špičkový sportovní výkon vyžaduje jít za hranice, které platí pro ostatní smrtelníky.

6. Velké tréninkové zatížení jsou schopny zvládat i sedmileté děti. A snášejí ho dobře, což potvrdily opakované celosvětové výzkumy. Navíc se naučí tvrdě na sobě pracovat.

7. Všechno ve sportu je limitováno rychlostí. Síla, vytrvalost a obratnost jsou až druhořadou záležitostí. Proto nikdy nic nedělejte pomalu.

8. Každý sportovní výkon je výsledkem tréninkové práce realizované sportovcem od nejútlejšího dětství. Vše se sčítá.

9. Podmínky pro výkon nejsou nikdy ideální. Sportovec odvede obvykle 75% svého maxima.To je potřeba si uvědomovat v přípravě i v průběhu vlastního výkonu.

Od těchto zásad se příliš neliší ani tréninkové metody další trenérské legendy, Pavla Vršeckého. Jen málokdo jeho tréninkové dávky vydržel, ale pokud vydržel – stálo to opravdu za to. Příkladem může být otec Tomáše Kvasničky, Míla Kvasnička, legenda českého a světového cyklokrosu…
Několik trenérů a závodníků se mě ptalo na můj názor na toto. Je jednoduchý . Pavel Vršecký mi předal a stále předává celou řadu svých zkušeností a pokud byste podrobně znali například tréninkový plán Jiřího Ježka, zjistili byste, že v mnoha ohledech je totožný s uvedenými 9. body…

Ostatně, možná bude zajímavé, když tréninkové metody F. Conconiho v příštím dílu Tréninkové poradny podrobíme podrobné analýze a současnému vědeckému tréninkovému trendu, co říkáte? :-)

Do té doby přeji pevnou tréninkovou vůli a zdravím vás

Mgr.Viktor Zapletal