LUKOSTŘELBA

Reprezentace:

reprezentační tým A:
Zdeněk Šebek - ARW1
Petr Bartoš - ARW1
Jiří Klich - COMP open
Jaroslav Zelenka - COMP open
Miroslava Černá - ARW2
Lenka Kuncová - ARW2

reprezentační tým B:
Martin Chaloupský - ARW2
Milan Smondek - ARW2
Tomáš Novák - COMP open
Vladimír Čáp - COMP open

Lukostřelba patří mezi nejstarší Olympijské sporty. Handicapovaní sportovci se tímto sportem také zabývají a lukostřelba je významným Paralympijským sportem. Zároveň je jedním z mála sportů, v kterém mohou spolu soupeřit rovnocenně postižení s nepostiženými sportovci. Pravidla lukostřelby handicapovaných jsou v podstatě stejná jako u nepostižených - řídí se podle pravidel mezinárodní lukostřelecké organizace FITA.

Lukostřelba trochu jinak

Lukostřelba je velice elegantní a ekologický sport. Na první pohled zdánlivě nenáročný, ale opak je pravdou. Dobrý lukostřelec musí mít přirozený talent, fyzickou sílu,(špičkový lukostřelec během jednoho střeleckého tréninku natahá pažemi mnohdy 2 až 3 tuny!! ) dobrou nervosvalovou fyzickou, zrakovou, pocitovou a psychickou koordinaci, vytrvalost, technické znalosti i cítění zvláště pro sportovní luky ať už reflexní, nebo kladkové, která jsou poměrně náročná a složitá zařízení.
Lukostřelba může střelci nabídnout mnohem víc než pouze sportovní zážitek z technicky dobře provedeného výstřelu a při přesném zamíření i zásahu do středu terče. Zážitek z dobrého zásahu je vzrušující a uspokojující také proto, že kvalitní sportovní luk je až neuvěřitelně přesná zbraň. Vždyť špičkoví lukostřelci ( a takové v ČATHS máme ) dokáží na vzdálenost 70m zasáhnout téměř na sto procent žlutý střed, který odpovídá zásahu 10 a 9 při čemž desítka má průměr 12 cm a spolu s devítkou pak 24cm !!!
Přístup střelce k lukostřelbě a k vlastnímu výstřelu či chcete-li střeleckému "rituálu" může být několikerý. Jsou výborní střelci a asi jich je většina, kteří jsou schopni při plnění náročných výcvikových plánů a tréninkových objemů pod vedením dobrých trenérů event. psychologů docílit až strojové přesnosti a dokonalého stereotypu bez jakýchkoli emocí. Někteří zase k tomuto sportu přistupují více řekl bych duchovně. Další pak svým pojetím jsou kombinací obou přístupů k vnímání lukostřelby. Přesto každý může přinést vynikající bodové výsledky, ale každý také přináší různé osobní vedle tělesných i duševní až duchovní prožitky a uspokojení. Zvlášť pokud některého střelce zaujme historie a filozofie východní asijské tradiční lukostřelby, kde se provozuje i v klášterech jako náboženský rituál, ( viz Zenová cvičení včetně lukostřeleckého umění), pak může pochopit hlubší význam vypouštění šípu - střely z luku s pomocí napnuté tětivy. Zvláště když si uvědomuje, že je to právě on, kdo tětivu napíná a dává šípu dostatečnou energii a správný směr. V takové chvíli maximálního soustředění, odpoutání se od vnějšího světa a při hluboké koncentraci se může střelec dostat až do mírného transu, ve kterém je schopen zdánlivě bez velkého úsilí dosáhnout vynikajících výsledků. V takových momentech se také "vyrábí" rekordy. Je to moment, kdy se může dostavit pocit, že za vás střílí něco, nebo někdo jiný a že jste veden a ovládán čímsi v jiné dimenzi. Takový prožitek je fantastická aktivní relaxace s blahodárnými účinky, které kvalitní relaxace přinášejí a posilují tělo u ducha. A právě to je na lukostřelbě to nádherné až povznášející mimo jiné i proto, že se člověk může tomuto sportu věnovat prakticky celý život a prakticky bez omezení handicapem nebo věkem. V ČLS jsou registrovaní střelci od šesti do osmdesáti let!!